Kněží a Světlo

Světlo, nebo též Svaté Světlo, je spirituální, nábožensky orientovaná filosofie, rozšířená převážně na území Východních království, bývalé země Lordaeronu nevyjímaje. Převážně je spojena s národy Aliance a jejich spojenců - současných i bývalých. Organizací úzce spojenou s uctíváním Svatého Světla je Církev Svatého světla spolu se (zaniklým) Řádem Stříbrné ruky.

Následovníci Svatého Světla neuctívají žádné bohy. Následují filosofii, která vybízí k hledání dokonalosti v sobě samém. Je to mnohem více aktivní praktikování životní filosofie, než pasivní víra. Ti, kteří tuto cestu sledují získávají časem zvláštní spirituální citlivost a vnitřní sílu, která jim pomáhá zdolávat překážky a vést ostatní.

Svaté Světlo učí, že existuje spojení mezi vnitřním já a universem. Toto spojení se projevuje tím, jakým způsobem cítíme, prožíváme - skrze smysly a emoce. Když je osoba dojata něčím dechberoucím nebo cítí lásku k bližnímu, tyto emoce ji spojují s universem. Prožíváním emocí nás ujišťuje, že existujeme a něco uvnitř nás cítí. Protože existujeme, musí existovat i universum, které nám tyto pocity dává. Odtud pramení přesvědčení, že prožíváním a šířením emocí ovlivňujeme universum a skrze universum můžeme dále ovlivňovat emoce a prožívání druhých. Tedy, následovníci Svatého Světla se snaží učinit svět lepším místem tím, že budou upřímní ke svým vlastním citům.

Další krok k rozpoznání spojení mezi vnitřním já a universem je pěstování dobra uvnitř sebe sama i navenek. Když si přejeme štěstí, je třeba pracovat na zlepšení universa, abychom učinili šťastnými druhé. Prožíváním vznešenosti a krásy světa nás na oplátku obrátí k vnitřní kráse a vznešenosti uvnitř nás samých. Oproti tomu, poddání se hamižnosti, zoufalství a neštěstí jen zatemní universum. Svaté Světlo je nádhera universa odrážející se v duši a zrcadlená zpět ke své podstatě.

Následovníci Světla

Filosofie Svatého Světla je rozšířena především mezi lidmi, trpaslíky a vznešenými elfy, nicméně poslední dva zmiňované národy zažívají značný úbytek věřících. Vznešené elfové kvůli decimaci své populace na pouhý zlomek toho co před Třetí válkou a trpaslíci zase zapomínají na Světlo a ve světle nedávných objevů se mnozí obracejí k uctívání svých stvořitelů - Titánů.
Draenei dodržují filosofii, která je velice podobná učení Svatého Světla, ale jejich pojetí, rituály a zvyky jsou jiné než lidské. Navíc, jejich víra není ani tak vírou jako spíše magií, když do nich proudí Světlo skrze Naaru a ne skrz jejich srdce. (téma častých sporů mezi draeneiskými a lidskými věřícími, učenci a filosofy)
Dalším národem, jehož historie byla spjatá se Světlem jsou Krvaví elfové, ale jejich víra, filosofie a názory byly poněkud pokřiveny událostmi posledních desetiletí. Většina krvavých elfů zdaleka nesleduje pravou filosofii Světla a jejich Krvaví rytíři by byli označeni za heretiky, zrádce a falešné paladiny.
Zcela výjimečně se ke světlu přimknout i bytosti jiných ras a národů, ale obvykle to v jiných kulturách nemá tradici ani uznání.

Filosofie Tří Ctností

Filosofie Svatého Světla považuje za svůj základ Tři ctnosti, které je třeba si osvojit a rozvíjet, aby bylo možné dosáhnout hlubšího pochopení Světla. Tyto ctnosti - úcta, vytrvalost a soucit - jsou každá definována jako princip a zároveň lekce.

Úcta

První ctností, kterou je třeba pochopit je Úcta. Svaté Světlo učí, že i když je cílem uvědomit si spojení s universem a naším nitrem, je třeba také vidět spojení ostatních bytostí s universem. Ničení cizího štěstí a blaha - tedy odtržení někoho od spojení s universem - neslouží k tomu, aby bylo universum, potažmo svět lepší - a tedy ani nebudeme lepší my. Proto je zapotřebí mít v úctě druhé i jejich názory a respektovat je. Následovníci Světla nejsou naivní - chápou, že konflikt, válka a životní zkoušky jsou přirozené - ale i navzdory těmto překážkám se snaží universum a spojení s ním trpělivě zušlechťovat, nikoliv ho ničit.

Vytrvalost

Druhou ctností je Vytrvalost. Budování této ctnosti je rovněž součástí výcviku adeptů Světla - součástí, která oddělí zrno od plev, neboť skutečná oddanost je dlouhodobá. Čerství adepti často ztrácejí naději a skutečný význam Svatého Světla, když si uvědomí, že služba této filosofii je životní závazek. Svět je mnohem větší, než jedna osamělá duše a přestože dokáže duši změnit během několika dnů, změnit svět zabere mnohem, mnohem déle. Jedině skrze Vytrvalost a trpělivost může následovník Světla doufat, že jeho činy budou mít dopad na universum. Pokud toto někteří mladí studenti pociťují jako nemožný úkol, mohou najít útěchu v uvědomění, že pokud skutečně věří, že existuje spojení mezi jejich vnitřním já a universem, znamená to, že každý může pomoci už jen tím, jakým způsobem ovlivní druhé. Ovlivňovat svět lze mnoha způsoby - od učení či povzbuzování naděje v druhých po spolupráci s ostatními na větší změně.

Soucit

Teprve až adept pochopí první dva přístupy, může se zaměřit na poslední ctnost, Soucit. Spojení mezi vnitřním já a universem je silné, ale je to stále jen jedno spojení. Pokud následovník Světla slouží druhým, aby je učinil šťastnějšími, jeho pouto s universem roste a sílí. Štěstí, kterého dosahuje pomáháním druhému také posiluje jeho samého a universum a tak je schopný ovlivnit universum ještě více.

Soucit je možná nejmocnější ctnost - a proto nejnebezpečnější.

Pokud je někdo příliš soucitný, může pomáhat i tam kde není potřebná - nebo dokonce žádaná. Takový zásah zvenčí může druhým překážet v rozvoji a tedy i štěstí. Například, můžete někomu pomoci se zdánlivě nesplnitelným úkolem, ačkoliv takový úkol není ve skutečnosti mimo rozsah schopností dotyčného. Soucit (ač v dobré víře) vyústil v neschopnost dotyčného zdokonalit se, neboť onen úkol byl "přímo pro něj", stal se tedy překážkou v osobním rozvoji a štěstí dotyčného - ač si to sám nemusí uvědomovat. Někteří "soucitní pomocníci" mohou tedy svými neopatrnými zásahy způsobit dokonce víc škody než užitku a tedy vnášet do světa více utrpení a neštěstí.

To je důvodem, proč je Soucit vyučován jako poslední ctnost, neboť jedině moudří a ti, kteří plně porozuměli podstatě Soucitu mohou rozpoznat, kdo doopravdy potřebuje pomoc a kdo se o sebe dokáže postarat sám a zdokonalit se tak důležitou zkouškou.



Historie uctívání Světla a nová hnutí
Není přesně známo kdy a jak se poprvé lidé a elfové našli cestu ke Svatému Světlu, ale podle určitých odkazů se filosofie Svatého Světla začala rodit po skončení Trollích válek a založení Arathoru. Je možné, že díky otevřeným a přátelským vztahům mezi Arathorem a Quel'Thalassem tato víra vznikala na základě prolínání elfských mystérií a filosofie s lidskými myšlenkami a spirituálními praktikami, ale většina záznamů z těch dob byla ztracena spolu s pádem Arathoru. Je však jisté, že v době zrodu Sedmi království byla víra ve Světlo již velmi rozšířenou a následovníci Světla byli tam, kde jich bylo zapotřebí, podporovali civilizaci, budování měst a zakládání chrámů, přinášeli naději a pomoc každému, kdo ji potřeboval. Centrem Církve Svatého Světla byl Lordaeron, ale svým učením ovlivnila i jiné země, nevyjímaje Quel'Thalass a Khaz Modan.

První a Druhá válka

Během První války to bylo právě Svaté Světlo, které zprvu pomáhalo lidem Stormwindu bránit se invazi orkské Hordy, ale naneštěstí v jižním království nebylo dostatek kněží, kteří by upřeli své síly k boji s nepřítelem. A právě během první války se zrodila legenda. Představený kleriků z Northshire byl v té době Alonsus Faol a jeho učedníkem byl nadaný mladík s pevnou vírou a silným ideály. Jeho jméno bylo Uther Lightbringer. Po První válce si Uther uvědomil, že Církev potřebuje dělat víc, než jen léčit a povzbuzovat. Je třeba se temnotě postavit se zbraní v ruce a aktivně potírat zlo namísto odevzdaného čekání. Proto Uther a arcibiskup Faol svolali nejstatečnější rytíře aby se přidali k novému řádu, k Řádu Stříbrné ruky. Tak se zrodili paladinové, kteří nakonec byli klíčovou silou k vítězství Aliance ve Druhé válce. Uther (později zvaný Světlonoš - Lightbringer), Saidan Dathorhan, Tirion Fordring, Gavinrad Strašlivý (the Dire) a Turalyon - tito rytíři a válečníci se navždy zapsali do historie jako hrdinové Druhé války, šampioni Světla, první paladinové.

Třetí válka

Třetí válka znamenala téměř konec Církve Svatého Světla i Řádu Stříbrné ruky. Král Lordaeronu, Terenas Menethil podcenil nebezpečí nákazy v severních oblastech a tak byli lidé zaskočeni Pohromou Nemrtvých. I tak se ale zdálo, že svaté síly kněží a paladinů Světla představují pro nemrtvé nepřekonatelnou překážku. Naneštěstí pro Církev i Řád, kult Zatracených se neštítil jakýchkoliv prostředků a jeho akce byly příliš záludné a nepředvídatelné. Jeden z paladinů, princ Arthas Menethil se v honbě za pomstou a zoufalý svou bezmocí porazit Pohromu otočil zády ke Světlu a plně propadl temnému prokletí. Právě Arthas, první z nového druhu rytířů smrti se ukázal nejstrašlivějším protivníkem Církve a Řádu. Byl to on, kdo rozvrátil Severní království, vlastníma rukama zabil nejen svého vlastního otce, ale i svého učitele a mentora Uthera.

Po pádu Lordaeronu se novým centrem víry ve Světlo stal Stormwind, ale tamní katedrála nikdy nedosáhla velikosti a nádhery té v Lordaeronu. V jižním království víra ve Světlo přetrvala ve formě, v jaké se vykládala po Druhé válce. Severní země ale čekal odlišný vývoj...

Zrození Scarlet Crusade

Severní zemně, zamořené nemrtvou Pohromou, se staly děsivým a temným místem. Naděje v srdcích těch, kteří přežili, uhasínala - svět, jak ho znali skončil. Podle všeho co věděli, prohráli válku - a ani nedoufali, že by jižní království mohla být ušetřena Pohromy. O existenci Kalimdoru ani nemluvě - na ty co odpluli se hledělo jako na zoufalce, co se chytají posledního stébla - a zároveň jako na zbabělce, kteří opouštějí svojí zemi, když je nejvíc potřebuje.
Pak se ale zrodila Scarlet Crusade.
Organizace sestávající z mnoha členů bývalé Lordaeronské armády, zbytků Stříbrné ruky i Církve Světla. Ti všichni se spojili pod jednou vlajkou a zasvětili své životy jedinému ušlechtilému cíli - vymýtit nemrtvou nákazu ze severních zemí. Skupina se zformovala kolem Vyššího kněze Isilliena a Nejvyššího generála Abbendise, hrdiny Druhé války. Přidaly se k ní i osobnosti jako Saidan Dathrohan (jeden z prvních paladinů vůbec) či Taelan Fording (válečník a paladin, syn Tiriona Fordinga) nebo Alexandros Morgraine - držitel legendárního meče Ashbringeru.
Členové Scarlet Crusade se zoufale přimkli k víře ve Světlo - bylo to jediné, co je mohlo alespoň trochu ochránit před nemrtvými, přinášelo naději, světlo v temnotě. Ze zoufalé výry a neochvějného odhodlání se ale začal stávat fanatismus, zaslepenost. Některé ideály se zdály zcela nepoužitelné a nevhodné pro přežití v Morových zemích. Scarlet začal razit politiku "účel světí prostředky" a mnoho dobrých lidí tak sešlo za scestí, protože věřili, že konají vyšší dobro. Bylo nevyhnutelné, že celý Scarlet postupně propadne paranoie, korupci a vlivu zákeřných manipulací démona Balnazaara a mocí posedlých fanatiků.

Vznik Argent Dawn

Ne každý se nechal strhnout k zaslepenému fanatismu, někteří členové Scarletu si časem uvědomili, že se krusáda zpronevěřila svému poslání. Pronásledování, zinscenované procesy, obviňování uvnitř organizace, falešné "lovy na přisluhovače pohromy", mučení živých a jiná zvěrstva páchané ve jménu Světla. Po smrti Alexandrose Morgraina se korupce Krusády stávala zřejmější a zřejmější. Vyšší inkvizitor Fairbanks začal kázat o zkaženosti vedení Krusády a temné cestě po které se ubírá - za což byl později zavražděn. Ti, kteří dali na jeho slova opustili Scarlet a založili Argent Dawn. Argent Dawn opustil slepý fanatismus, začal hledat spojence mimo Morové země a navazovat kontakty. Argent Dawn nedělal rozdíly, bral každého a každému dopřál šanci prokázat své úmysly. Sice nikdy neměl dost síly a mužů aby dokázal bojovat s Pohromou tak účinně jako Scarlet, ale díky své otevřenosti a vlivu dokázal přitáhnout pozornost nové Aliance i Hordy k Morovým zemím, což se stalo téměř klíčovým pro budoucí vítězství.
Ve východních morových zemích se z nutnosti zrodilo nesnadné spojenectví - Argent Dawn a Scarlet Crusade, i přes vzájemnou nevraživost a nepřátelství, spojily síly proti Naxxramasu. Nebýt ale pomoci obou - Hordy i Aliance - nikdy by vítězství nedosáhli.

Bitva u Lights Hope Chappel a zformování Argent Crusade

Přestože byly síly Kel Thuzada v Morových zemích poraženy, dlouhé boje poskytly Králi lichů čas na zformování nové vlny útoku. Když se nad Azerothem začaly objevovat nové nekropole a zlověstný Acherus se zjevil přímo nad Lights Hope Chappel, mnozí v tom viděli konec války - porážku. Vítězství se zdálo téměř nemožné. Rytíři smrti z Acheru během několika dní zničili poslední místo na Severu, kde mohli lidé žít prostým životem - enklávu Scarlet Crusade. Útok tak rychlý a brutální, že naprosto roztříštil vojenskou sílu Scarletu v Morových zemích. Zbytky Scarletu se buď přidali k obráncům Lights Hope a čekaly na poslední bitvu a nebo vypluly s loďstvem vstříc Northrendu - jako poslední zoufalý útok na krále lichů, Scarlet Onslaught.
Bitva o Lights hope byla dlouhá a krvavá - když do ní zasáhl Tirion Fording, zjevil se sám Král lichů - a past sklapla. Celý útok měl za cíl vylákat Tiriona a další rytíře Světla do bitvy, kde by je Arthas mohl zničit. Rytíři smrti byli jen figurky, obětované ve vyšší hře.
Stalo se ale to, co nikdo nečekal - Rytíři smrti se vzepřeli vůli Krále lichů, Tirion Fording očistil svým dotykem meč Ashbringer a s jeho pomocí zahnal krále lichů a zbytky jeho vojsk na útěk.
Po vítězství u Lights Hope Tirion vyzval Argent Crusade, donedávna skryté rytíře Stříbrné ruky a zbytky Scarlet Crusade, aby se spojili pod prapor nové organizace - Argent Crusade. Nastal čas útoku na Northrend, čas zúčtování s Králem lichů.


Hereze Svatého Světla
Heretiky Svatého světla jsou nazýváni jedinci nebo i celé organizace, které se ve svém učení nějakým způsobem odchylují od učení Církve Svatého Světla, pozměňují filosofii a přizpůsobují výklad. Přestože jejich přístupy Církev neschvaluje, nepodniká proti nim žádné akce, jednak kvůli oddělení moci duchovní a světské, a také díky unikátní struktuře Církve. Církev není mocenská autoritativní organizace, spíše je to sdružení duchovních, kteří slouží komunitě a zprostředkovávají jí setkání a náboženské akce. Víra ve světlo není vynucované náboženství, ale filosofie, cesta, kterou je možné zvolit.

Největší heretické odnože byly bezpochyby Argent Dawn a Scarlet Crusade. Technicky vzato i Argent Crusade, která svými praktikami stále nepřekračuje hranice dobré morálky a naopak figuruje jako nejaktivnější síla Světla v boji s Králem Lichů, spadá svým učením pod heretické odnože.
Další mocnou skupinou, která pokřivila učení světla jsou Krvaví elfové - a nakonec i Draenei, ač většinou v souladu s učením Církve, vybočují a vykládají Světlo odlišným způsobem.


Argent Dawn / Argent Crusade

Argent Dawn i jeho nástupnická organizace Argent Crusade vychází převážně z filosofie Stříbrné ruky - a sice, že je potřeba zlu čelit a aktivně se snažit odstranit ty, kteří přinášejí do světa Stín. Negativní emoce totiž oslabují spojení s Universem - a tedy umenšují Světlo v nás. Stříbrná ruka ovšem během Třetí války naprosto žalostně selhala - kvůli přílišnému lpění na tradicích, doslovném výkladu a nedostatečné přizpůsobivosti. - a tomu se Argenti snaží vyvarovat. Argent má společnou minulost se Scarlet Crusade - a odtud si odnesl cenné ponaučení - zlo se mění, neustále se přizpůsobuje a jeho praktiky rozšiřují záběr, nemusíte ho zprvu vůbec poznat. A proto Argent hlásá, že mění-li se zlo, mělo by se měnit a přizpůsobovat i dobro, aby bylo schopné mu pohotově čelit. Argent Dawn dosáhl většiny svých úspěchů pomocí netradičního přístupu, opatrnosti, téměř až vědeckého zkoumání a ochotě spolupracovat s kýmkoliv, kdo nabídl pomocnou ruku. Tento přístup vynesl hodně kritiky stran představitelů Církve (Co když se Dobro změní natolik že nebude dobré?) i Scarlet Crusade (Jste jen pokrytci a zbabělci.), přesto se mu nedá upřít řada úspěchů a fakt, že takováto filosofie je velmi dobře přijímána dobrodruhy, žoldáky a podobnými skupinami lidí.
Argent Crusade vychází ze základů Argent Dawn, jen už je více stavěná na zásady a hierarchii, mírně se z ní vytrácí svobodomyslnost a individuální přístupy, ale stále si zachovává mobilitu a pevnou víru ve Světlo a dobro.


Názory k nim
"Paaah, Argent Dawn? Na co si to hrají? Není čas na ušlechtilá gesta a riskování pochybných společenství a nejistých spojenectví. Někdy je prostě nutné odseknout snětí prolezlou ruku, aby člověk mohl přežít. Argent nemá dost odvahy udělat nezbytná opatření a tvrdá rozhodnutí, jen sklízí úspěchy, které jsme zaseli a zavlažili svou krví my."
- válečník Scarlet Crusade -

"Za naše bratry z Argentu se budu vroucně modlit ke Světlu - ať zdárně dokončí svůj úkol a až se tak stane, ať naleznou cestu zpět ke správnému pojetí Světla. Ano, obávám se, že trochu schází na tenký led a pouštějí se tam, kde Světlo svítí jen slabě. Nebezpečný přístup, ale chápu jeho nutnost v tamních podmínkách."
- biskup Církve Světla -

"Nikdy už se nemohu vrátit ke Světlu. Jsem prokletý, zavržený. Nemrtvý. Ale dostal jsem šanci udělat ještě něco dobrého, než se mé tělo rozpadne v prach. A na rozdíl od jiných mého druhu, já tu šanci využiju. Argent Dawn mi dal naději. A kdo ví co je po smrti?"
- nemrtvý člen Argent Dawn -

"Argent Crusade je bezpochyby dobrým spojencem proti Pohromě, ale...paktují se i s Hordou a nezamlouvá se mi moc jejich rostoucí vliv na území bývalého Lordaeronu. Opravdu mají tak nezištné úmysly, jak tvrdí?"
- člen Královské rady Aliance -


Scarlet Crusade

Filosofie Scarlet Crusade se velmi vyvíjela - zpočátku se příliš nelišila od Stříbrné ruky, pozdější stádium bylo velmi podobné tomu, co dnes hlásá Argent. Možná proto, že právě Scarlet bojuje s nemrtvými nejdéle a za léta bojů byl svírán stále více a více, změnil se u nich náboženský zápal v opravdový fanatismus. Časem se do jejich společenství vkradla i paranoia, strach z agentů Pohromy mezi nimi samotnými. A v neposlední řadě opravdoví agenti Pohromy - a nebo démona Balnazaara. Faktem je, že Scarlet Crusade to neměla jednoduché už od svého vzniku a není divu, že sešla na scestí.
Scarlet hrdě hlásá, že opravdový obránce Světla musí udělat cokoliv aby zvítězil. Zlo se neštítí použít jakýchkoliv praktik k dosažení vítězství. A pokud Dobro chce mít šanci, nesmí se oslabovat přílišnou útlocitností a naopak použít cokoliv, aby triumfovalo. Scarlet věří v pevný řád, disciplínu a odříkání. Věří ve tvrdá rozhodnutí, rozhodnutí z nezbytnosti. Kdo váhá, má pochybnosti a zdráhá se, je malověrný a tedy nejspíš zkorumpovaný temnými silami. Účel světí prostředky a lepší je zabít stovku nevinných, než nechat jednoho agenta Pohromy naživu.
Jak je vidět, Scarlet zcela opustil ctnost Soucitu, jeho pojetí Světla je násilné, bezohledné a kruté.
Ti, kteří zůstali věrní Scarletu a nepřešli pod Argent Crusade ani po zničení Scarlet Enclave, téměř zcela jistě ztratili a nebo brzy ztratí i poslední zbytky zdravého rozumu, soudnosti a příčetnosti.

"Copak nevidí, kolik zla a utrpení vnesli do Světa svou bezohledností? Copak nechápou, že právě tím, co činí oslabují spojení s Universem? Že přinášejí Stín i když to vydávají za Světlo? Kéž se Světlo smiluje nad jejich dušemi, neboť propadli a jsou ztraceni."
- paladin Argent Crusade -

"Tolik nesnází a protivných ztrát, co nám způsobili. Tsssk tsssk. Do jednoho je zabít...a přivést k neživotu. Hah hah hááh."
- nekromancer Opuštěných -

"Ztratili poslední zbytky rozumu. Když jsem se je snažil přesvědčit je, že jsem člověk - a živý, nenakažený - stejně na mně zaútočili. A musel jsem je pobít. Nedá se s nimi vůbec jednat, jsou zaslepení až k nevíře."
- dobrodruh z Aliance -

"Vroucně se modlím ke Světlu, aby si uvědomili své hříchy, káli se a našli znovu to dobré co v sobě měli. Snad Argent Crusade by je uvítala, když odvrhnou své rouhačství."
- biskup Církve Světla -


Krvaví elfové

Před Třetí válkou byli Vznešení elfové věrnými následovníky Svatého Světla. Světlo jim ale nepomohlo odrazit Arthasův útok a nezabránilo následovnému masakru. Ti, kteří přežili se ke Světlu buď přimkli o to více a nebo jeho ideály zavrhli docela. Ti, kteří začali následovat stezku Sin´dorei si zvolili druhou možnost. Nová Cesta ke Světlu, zprvu hlásaná princem Kael´Thasem ( a stále hlásána i po jeho smrti) je dovede do zářivé budoucnosti, kdy jejich říše povstane z popela jako nejnádhernější a nejmocnější na celém světě.
V elfí interpretaci Úcta téměř pozbyla významu. Elfové totiž tvrdí, že štěstí ostatních není důležité, nejdůležitější je blaho a štěstí elfí rasy. Nezáleží na tom, že jiným bytostem je umenšeno nebo přetrháno spojení s universem, když to pomůže učinit svět lepším pro sin'dorei - a tedy posílí spojení elfů s universem. Sin'dorei se nezaleknou žádných nečistých praktik, aby získali větší moc a posílili své postavení, neberou ohled ani na to, jakým způsobem moc získávají, důležitý je výsledek. Ctnost Úcty se tak zmenšuje na úctu ke své rase, kultuře a k elfům, kteří jsou mocnější a tedy je nezbytné projevit jim respekt, aby bylo možné si zachovat naději na mocenský vzestup.
Elfové nepomáhají druhým, jen sami sobě nebo svému národu. Soucit, je slabost, kvůli které se stali zranitelnými. Slabí zahynou a silní přežijí a stanou se ještě silnějšími, to je nová filosofie elfů. Někteří elfové stále chovají soucit alespoň ke svým bratřím a jsou ochotní pomoci v nouzi, ale i to může být neperspektivní. Pokud je mistr v nouzi, očividně nebyl dost silný a schopný - a bude tedy lépe, když za své chyby zaplatí a na jeho místo nastoupí talentovaný učedník.
Elf, který aktivně neusiluje o rozvinutí svého potenciálu a své osobní moci je slabým článkem celé elfí společnosti. Naopak získání moci je podmínkou pro podporu národa Sin´dorei a tedy pro zlepšení jeho podmínek - a posílení spojení elfů s Universem.
Elfí kněží stále hlásají "Světlo", ale více než u jiných ras je jejich působení spojeno s magií Arkány. Často zastávají pozici magistrů-soudců.

"Jsou to zatracený nacionalisti, nafoukanci co si myslí jak nejsou nadřazený celýmu světu. Jako kdyby jim to nestačilo jednou, že pýcha předchází pád, heh."
- žoldnéř, původem z Aliance -

"Tohle už není víra ve Světlo, to je rouhačství. A vyhlášení války bývalým spojencům."
- člen královské rady Aliance -

"Ssss...to vypadá jako kdyby přebírali prvky Zapomenutého Stínu. Ale nikdy neproniknou do jeho tajů dokud je bude poutat jejich živé maso."
- nemrtvý adept Stínu -


Draenei

Draenei přišli na Azeroth teprve nedávno, ale přesto si poměrně brzy získali důvěru a podporu Aliance. K úžasu Církve Světla si totiž tito záhadní cizinci přinesli filosofii, nikoliv nepodobnou té jejich. Draenei následují filosofii Světla už více než dvacet tisíc let, vedla je z jedné planety na druhou. Vlastně, ve své podstatě, Světlo spolu s magií koluje žilami nesmrtelných draenei. Na rozdíl od lidí, draenei nemuseli hledat cestu ke Světlu, Světlo si našlo je. Před dvaceti pěti tisíci lety promluvili Naaru, mocné bytosti z jiné dimenze, k proroku Velenovi a ukázali mu cestu Světla. Od té doby, ti co následovali Velena, zasvětili své životy Naaru, dle svých vlastních slov, bytostem čistého Světla.
Draenei sdílejí hodnoty s Církví světla, navíc, drží veliký respekt a lásku ke všemu živému. Jejich filosofie je mírnější, více podporuje smír a nenásilí. někomu se jejich cesta může zdát až příliš naivní, ale mějte na paměti, že draenei jsou ve většině případů tisícileté bytosti, které za svůj nesmírně dlouhý život nashromáždili velikou moudrost. A díky oné moudrosti si mohou draenei více rozvíjet ctnost soucitu, často jednají laskavě a benevolentně i se stvořeními, která by si slitování nezasloužila.
Draenei věří, že Naaru shromažďují "Armádu Světla" pro boj s Plamennou legií a jednou přijde čas kdy národy ze všech částí vesmírů a z nejrůznějších světů budou přivedeny pod prapor Naaru aby čelily Legii.
A právě Naaru jsou to, co mnohým učencům nedá spát. Kdo jsou? Odkud pochází? Jsou to opravdu poslové Světla nebo jen záhadné bytosti z jiné dimenze přesahující naše chápání? Zdá se že ovládají Světlo, nebo jemu podobnou sílu, ale nějaký proces je může změnit na pravý opak, bytosti Stínu. A proč draenei víc než Světlo jako takové uctívají právě Naaru? Pochází jejich moc nad Světlem z jejich srdcí a nebo je jim pouze darována a zprostředkována Naaru? Mají opravdu tak počestné úmysly? Zatím nic nenasvědčuje opaku, ale jeden nikdy neví...
"Je opravdu neuvěřitelné, že na jiných světech existují mocnější a starší bytosti, které dláždí cestu Světla pro méně vyspělé národy. Myslím, že je to úžasné, že nejsme ve Velké Prázdnotě sami."
- biskup Církve Světla -

"Oh, Naaru? Mocné bytosti, plné arkání energie - a energie, která připomíná síly Světla. Bezpochyby zajímavý předmět studia. Hmm...jak by nám mohla posloužit jejich moc, kdybychom měli dost času prozkoumat plný potenciál Mu´ru? Škoda že ho unesli..."
- magistr krvavých elfů -

"O tomhle slyším poprvé. Ale nevěřím tomu. Už jsme se setkali s projevy moci, které vypadaly jako Světlo, ale od Světla nepocházely. Jsou to bezpochyby démoni, kteří se vetřeli do Aliance a jejich moc je nečistá a zkažená. Nevychází z nich samotných, to je jisté."
- člen Scarlet Crusade -

"Mohli bychom my být tou Armádou Světla? Snažíme se přeci o sjednocení všech ras a národů pod prapor Světla..."
- člen Argent Crusade -


Opuštění

Předtím, než byli přetvořeni zlovolnou poskvrnou, bývali to lidé, ve většině případů lidé, kteří věřili ve Světlo. Někteří nesli přeměnu obzvláště těžce, Světlo je opustilo. Nemrtvá poskvrna totiž zachvacuje a mění nejen tělo, ale i duši. Pokud je nemrtvý zabit a oživen, povstane znovu jako nemrtvý, jediné, co ho zbaví utrpení je konečná smrt.
Nemrtvý nemůže dosáhnout propojení s Universem, respektive může, ale nedostává "zpětnou vazbu" - Světlo se nezrcadlí do jeho duše a nenaplňuje jej. Duchovně založení Opuštění hledali cestu jak obnovit své spojení s Universem - a našli odvrácenou tvář Světla - nebo jeho protipól - Zapomenutý Stín. Tak jako kněz Světla může Světlo nejen posílit, ale i odebrat (přerušit/přiškrtit něčí spojení s Universem) a tím docílit negativního působení, může ten, kdo ovládá sílu Stínu naopak "odebrat Stín" a tím docílit pozitivního efektu. Zvládnutí takové techniky ale vyžaduje značnou disciplínu a také "odtržení se od Universa" skrze učení Stínu.
Učení Stínu je v určitém ohledu protipólem Světla - není orientované zevnitř ven, ale naopak do sebe, zaměřené na sebezdokonalování, zvyšování osobní moci a tím i moci nad Universem, které je chápáno ne jako něco s čím je třeba navázat spojení, ale co je třeba ovlivňovat zvenčí. Stín převrátil učení Tří ctností a vyložil si je po svém. Třemi ctnostmi Stínu jsou Úcta, Vytrvalost a Moc - přestože první dvě zůstávají stejné, mění se zcela význam jejich chápání. Například Úctou se myslí nikoliv úcta ke všemu živému a ke svobodné vůli člověka, ale úcta před mocnějšími, respekt k těm co ovlivňují pomocí své vůle. V pokročilém učení se objevuje jako ctnost "poznání Smrti" - adepti se pokouší proniknout do samé podstaty "nemrtvého bytí" a usilují o Povznesení (Ascension), které jim umožní setřást už napořád hranice smrtelného těla a stát se zcela bytostí Stínu.
"Stvůry! Monstra! Zatracení a prokletí! To jejich učení je rouhačství a pošpinění moudrosti Světla. Do jednoho musí shořet, jedině smrt jim přinese klid!"
- fanatik Scarlet Crusade -

"Ubohé duše, kéž by byl způsob jak jim pomoci. Rmoutí mně, když vidím, jak stejně jeden po druhém propadají zlu, možná by byla lepší milosrdná smrt?"
- paladin Aliance -

"Možná už nikdy nemohou nalézt spojení se Světlem, ale to je nečiní automaticky zlými. I nemrtvý může vykonat mnoho dobrého, pokud nepropadne svému prokletí a nepoddá se volání Stínu."
- člen Argent Crusade -

"Stín nemůže nahradit Světlo. Velmi se obávám téhle temné filosofie, může přinést mnoho zla a utrpení."
- člen Církve Světla -